Teď jsem si od vás přečetla příspěvek. Já vás nemohu úplně pochopit, ale chci vám napsat, jak to mám v hlavě srovnané já. Přišla jsem o oko před rokem po desetiletém boji o jeho záchranu. Poslední dva roky jsem trpěla na glaukomové závaty a tlak v oku mi dokázal stoupnout na 60 tt.Za poslední čtvrt rok mě pětkrát operovali. Doma jsem měla zoufalého manžela s čtyčměsíčním miminkem. Které ze dne na den přišlo o mámu a mlíko. Já jsem boj vzdala. Po obrovském utrpení, kde mě už znal a litoval celý nemocniční personál, jsem jednoho dne na vizitě řekla, ať mi oko vytáhnou, jinak se zabiju. Že ty bolesti nejsou k žití. Věděla jsem roky, že o oko asi jednou přijdu. Já měla narozdíl od vás možnost se na to připravit. Ale je to blbost. Na to se nelze připravit. Doktoři mi na to kývli. A já celá radotí bez sebe obvolávala rodinu, že mi ho vytáhnou. Vůbec mi nedošlo, proč jsou z toho všichni zdrceni zatímco já oslavuji. Stalo se. Mám jedno oko. Nic mě nebolí. První protéza provizorní šilhala a byla modrá. Já mám malou holčičku a manžela co mě má rád. Vy jste na tom podobně. Zkuste si udělat ze svého handikepu přednost. Já jsem hrdá na svou skleněnku. Dokážu o tom vtipkovat.Vůbec se nestydím. Nestyďte se ani vy. Radujte se z dětí. Moje dcera je malá a ví, jak na tom jsem. Chodím před ní i bez protézy. Vždycky jen konstatuje.... Tady oko a tady není. Když někde jsem a vidím, že na mě blbě koukají, tak to řeknu. Omlouvám se, ale nemám oko. Každého tím odzbrojíte a lidem se uleví a nemusí po dobu, kdy se s nimi bavíte přemýšlet, proč takhle vypadáte. Nenechte se tím semlít. Já pro to dělám maximum. Nikdy nevíte, co se lidem hodí hlavou. Proč vlastně tak civí. Spousta lidí si řekne chudák ženská, nebo vás třeba mohou také obdivovat. Sami si řeknou, mě se tohle stát, tak nevím, co bych dělala. Mě řeklo několik lidí na místním plese, že mě obdivují s jakou bravůrností to alespoň navenek zvládám. Lidé vás nemají rádi za to, jak vypadáte. Ale jaká jste. Věřím, že manžel by mě nikdy neopustil, za to jak teď vypadám, ale třeba proto, že bych se změnila povahově. Nenechte, aby vás váš handikep ovládal. Dívejte se lidem do očí jako dřív a přestaňte se bát. Radujte se, že vidíte a že si můžete ještě užít mnoho legrace. Já jsem o oko přišla za jiných okolností a možná proto se na celou situaci dívám z jiného úhlu. Držím palce a přeji vaší rodině hodně štěstí. Eva